00   TVÁŘ
Každý človek má více tváří. V danou chvíli však vždy ukazuje pouze jednu - více je nad fyziologické možnosti lidského těla. Tak i já jsem se rozhodl ukázat jednu ze svých mnoha tváří. Tvář skrývající se za hledáčkem fotoaparátu. Tvář neviděnou jinými než těmi před objektivem. Tvář možná falešnou, zkreslenou, či převrácenou, avšak vždy mou. Jsem to já, kdo vytvořil tuto stránku a je to virtuální reprezentace mého skutečného já (nevím nakolik je moje snaha o ni úspěšná, avšak je tu, a sem vkládám jistou část své bytosti - ačkoli přeneseně - v obrazech a v textu). Text by měl mít s fotografiemi nějakou, minimálně asociativní spojitost. Měl by také podávat nějaké informace navíc, jež není možno vypozorovat z fotografie. Snažil jsem se, aby komentář neulpíval na popisu. Jindy jsem se zas snažil přilepit nějaký text k obrázku (a upozornit tak třeba na jeho autora, a tím i na jeho dílo). Snad ta spojení nejsou příliš násilná a nebude se za ně na mě nikdo hněvat.

20.4.2001, Vrchlabí

0

1   ZAHALENÁ
Vlasy skrytá, černobílá tvář. Úsměv na rtech. Co se jí asi honilo hlavou, když se nechala takto fotit? Co se jí míhá před očima teď a na co myslí? Kdo to vlastně je? - Tím že je zahalená může vyvolat v každém jisté asociace, vybavit v mysli obraz známé osoby. Blízké přítelkyně, kamarádky....většinou však člověka s nímž jste nějakým způsobem spojeni. Znáte ho, ale ne tak docela. Vždy, aniž si to třeba uvědomujete, je na každém člověku něco tajemného. Něco, co se však projeví jen v určité, neobvyklé situaci. Když věci vyběhnou ze všednodenních kolejí. Pak si třeba člověk uvědomí, že v každém z nás je něco krásného. I taková fotografie to může někdy, někomu odhalit - pokud se na ní dívá s myslí otevřenou . . . . . čemukoli.

2   VLAK
Je to dopravní prostředek. Lidé jím cestují. Proč? Proč není lepší zůstat na jednom místě a to poznat vskutku úplně, včetně všech těch, kteří ho obývají? Že se zdají nezajímaví včetně všeho co je obklopuje. Pcha! Všude je něco zajímavého, stačí jen hledat. Zastavit se.
Rozhlédnout se.
Protřít si oči.
Vidět.
Slyšet.
Cítit a dotknout se a ponořit se do toho.
Nechat se unést.
Třeba na jiné místo.
Což takhle zkusit vlak?

3   PONOŽKY A DÍRY NA KOLENOU
Je mezi nimi nějaká souvislost? Ano, což takhle v tom nevinném a trochu překvapeném pohledu? Anebo je to jinak?

Ohlédneme-li se po vnějších předmětech a uvažujeme-li o působení příčin, nejsme s to ani v jedno případě objevit nějakou sílu nebo nutné spojení, nějakou vlastnost, která spojuje účinek s příčinou a činí jedno nutným důsledkem druhého. Vidíme jenom, že jedno opravdu následuje po druhém. Po nárazu jedné kulečníkové koule následuje pohyb druhé. To je všechno, co je přístupné našim smyslům. Z této posloupnosti předmětů nemá duch žádný pocit nebo dojem. V žádném případě příčiny a účinku není nic, co by napovídalo ideu síly nebo nutného spojení.
Vidíme-li předmět poprvé, nikdy nemůžeme říci, jaký účinek z něho vyplyne. Kdyby se však moc čí energie dala poznat duchem, dovedli bychom předvídat účinek i bez zkušenosti, a hned napoprvé bychom se o něm mohli bezpečně vyslovit na základě pouhého myšlení, rozumové spekulace.

Zkoumání lidského rozumu, David Hume

4   PETRA
Petra v kadibudce,
Petra před kadibudkou,
Petra se usmála,
Petra pouklonila hlavu,
Petra strčila ruce do kapes,
Petra pohlédla na mě,
Petra mrkla do objektivu,
Petra byla vyfocena,
Petra něco řekla, nevím ale co,
Petra si pomyslela, že je tu nějaké ticho,
Petra si vložila sluchátka do uší a stiskla PLAY,
Petra ucítila, jak se jí v hlavě začínají rozlévat zvukové vibrace a současně jí počíná oblažovat příjemný pocit,
...
Petra pokračovala ve svém životě,
Petro, co ty na to?

5   STUDENTKA ČVUT
Chodí do školy, kterou chtěla studovat. Seznámila se s lidmi o nichž dříve neměla ani tušení, že vůbec existují. Na každého má svůj soukromý názor a ten je skryt tam někde uvnitř a pozvolna prosakuje na povrch. Existuje i doba, kdy tak nějak sálá, což zasahuje všechny okolo. Jindy zase přijdou přízemní mrazíky, doba, kdy se nechce otevírat okna, ni dveře ven. Někdo si zvyknul, jiný se diví. A ostatní civí, a neví. A tak už to v přírodě chodí, nikdo se tomu neprotiví, protože ani nemůže.

Schválně, jak se jmenuje?
A jak si sama říká?
Co tomu šírému světu říká, že si vůbec nenaříká?

6   SEDÍ A NEVÍ
Co to dělám,
co se děje,
kdo se směje,
hříchy smeje,
jéje!

Úsměv hezký,
třesky plesky,
kdo ho vidí,
hnedle slídí,
nepořídí!

Ráno lítá,
v hlavě svítá,
veřer žije,
víno pije,
a co dál, já se ptám?
Inspirace?

7   JARDA
Existuje v celé přírodě tajemnější princip než jednota duše a těla, při níž podstata duchová má takový vliv na podstatu hmotnou, že nejjemnější myšlenka je s to uvést do pohybu nejhrubší hmotu? Kdybychom měli moc přenášet hory pouhým tajným přáním a řídit dráhy planet, nebyla by tato obrovská moc o nic neobvyklejší, ani by nepřesahovala hranice našeho chápání. Kdybychom však postřehli vědomím nějakou moc nebo energii ve vůli, museli bychom tu moc znát, museli bychom znát její spojení s účinkem, museli bychom znát tajné spojení duše a těla a povahu obou těchto substancí, jíž jedna v četných případech dovede ovlivnit druhou.

Zkoumání lidského rozumu, David Hume

8   V + L

9   M + Ž
- Jako dítě jsem si myslel, že kočky jsou samice od psů.
- A já jsem si zase myslela, že hrdličky jsou samice od holubů.
- Nebo že lasičky jsou samičky od jezevců, to víš?
- (smích) Ty seš magor.

Muži a ženy jsou dva různý živočišný druhy.

Samotáři, režie: David Ondříček, scénář: Petr Zelenka

10   PO MATURITĚ

11   DVA JOGÍNI

12   POROZUMĚNÍ
Obecně řečeno, existují dva druhy jazyků. Normální jazyky, kterých lidé používají k vzájemnému dorozumívání, a pak jazyky, které nevytvořil člověk. Těmi promlouvají organismy k organismům: mám na mysli takzvaný genetický kód. Ten není obměnou nějakého přirozeného jazyka, neboť nejenže obsahuje informace o struktře organismu, ale tyto informace dovede sám v takový organismus přetvořit. Tento kód tudíž leží na docela jiné rovině než kultura. Aby se přirozený jazyk lidí dal pochopit, je nutno se alespoň částečně s jejich kulturou. K pochopení genetického kódu nepotřebujeme znát žádné kulturní aspekty. Na to postačí příslušné poznatky z fyziky, chemie a tak dále.

Pánův hlas, Stanislav Lem

13   GALADRIEL
    With water from the stream Galadriel filled the basin to the brim, and breathed on it, and when the water was still again she spoke. 'Here is the Mirror of Galadriel,' she said. 'I have brough you here so that you may look in it, if you will.'
    The air was very still, and the dell was dark, and the Elf-lady beside him was tall and pale. 'What shall we look for, and what shall we see?' asked Frodo, filled with awe.
    'Many things I can command the Mirror to reveal,' she answered, 'and to some I can show what they desire to see. But the Mirror will also show things unbidden, and those are often stranger and more profitable than things which we wish to behold. What you will see, if you leave the Mirror free to work, I cannot tell. For it shows things that were, and things that are, and things that yet may be. But which is that he sees, even the wisest cannot always tell. Do you wish to look?'

The Fellowship of the Ring, J. R. R. Tolkien

14   

15   KALÍCÍ ČTVERKA

16   

17   

18   ...
- Pojď dál.
- Máš to tady fakt super. Počkej, počkej, nech to. To je skvělá muzika. Tyjo, co to je za muziku?
- To je státní hymna, ty vole.
- Nooo jasně, státní hymna. Já jenom že ji dlouho nehráli takhle...instrumentálně. Jsem na ni zapoměl.
- Tak chceš něco, nebo...
- Co?
- No jestli něco chceš?
- No jasně!
- Mám to v autě.
- Víš, že v Thajsku už dealujou drogy vopice?
- Jaký vopice?
- No, gibboni.
- Jak by mohli vopice dealovat?
- No normálně. Předávají zásilky a vybírají peníze u stálých zákazníků, jako to děláš ty.
- Počkej, jako že Já jsem opice, jo?
- Uchh.
- Tak já ti něco řeknu, kamaráde. Ty už jsi uplně vyřízenej, ty už seš uplně hotovej. Je ti 30...
- Počkej, 29 mi je.
- ...no tak 29, to je úplně jedno. A seš úplně na dně. Nedostudoval jsi, děláš někde stěhováka, hraješ v ňáký pitomý kapele, zasíráš si mozek tim hnusným hulením, co ti prodávám a už ani nevíš, jak se jmenuješ.
- Počkej, máš pravdu...30 mi je.(úsměv od ucha k uchu)
- A přitom by ses moh svobodně rozhodnout o svý budoucnosti, začít se aktivně podílet na příběhu svýho života. Víš co je to příběh tvýho života? Buď buseš dál do sebe cpát ten hnusnej shit - tu trávu, a v 35 budeš úplně hotovej. Anebo se vzpamatuješ a vezmeš svůj osud pevně do svých rukou, rozumíš?
- Tak na tom co říkáš něco je.
- To záleží jenom na tobě.
- No ale co mám podle tebe dělat. Co jako navrhuješ?
- Kokain.
- Ty krávo!
- Slib mi, že o tom budeš přemejšlet.
- No to můžu.
- Chtěl bych, abys o tom co? pře-mej-šlel.
- Oukej, no. Můžu o tom přemejšlet, no.

Samotáři, režie: David Ondříček, scénář: Petr Zelenka

19   EXPO 2000, HANNOVER
...Hodně lingvistů se snažilo ten Bábel rozluštit a přijít na to, proč se lidské jazyky většinou spíš odlišují, než aby se navzájem podobaly.
- Už na to někdo přišel?
- Je to velmi složitá a obtížně řešitelná otázka, odpoví Knihovník. Lagos na to měl svoji teorii.
- Ano?
- Domníval se, že Bábel byla skutečná historická událost. Že k ní došlo v určitou dobu na určitém místě a že souvisela s vymizením sumerštiny. Předpokládal, že před Bábelem/Infokalypsou měly lidské jazyky tendenci přibližovat se jeden druhému. A že od té doby mají jazyky tendenci vzájemně se vzdalovat a odlišovat se jeden od druhého - a tahle tendence, abych to vyjádřil jeho vlastními slovy, spí v lidech jako had obtočený kolem mozkového kmene.
- To by se dalo vysvětlit jedině -
Umi se zarazí, protože to doopravdy nechce vyslovit.
- Ano? naléhá Knihovník.
- Jedině tak, že se vyskytl nějaký ´jev´, který se rozšířil mezi obyvateli a měnil jejich mysl tak, že už nedokázali zpracovávat sumerštinu. Něco podbného, jako když virus přeskakuje z jednoho počítače na druhý a každý z nich poškodí stejným způsobem. Stočí se kolem mozkového kmene.
- Lagos téhle představě věnoval mnoho času a úsilí, líčí Knihovník. Vycházel z toho, že Enkiho nam-šub je neurolingvistický virus.
- A ten Enki byl skutečná postava?
- Možná ano.
- A tenhle Enki vymyslel ten virus a rozšířil ho mezi Sumery pomocí takovýchhle hliněných tabulek?
- Ano. Byla nalezena tabulka s dopisem adresovaným Enkimu, v němž si jeho pisatel stěžuje právě na tohle.
- Dopis adresovaný bohu?
...

Sníh, Neal Stephenson

20   ROHÁČE
Jeden hororezec kdysi na otázku proč chce zdolávat stále další a další vrcholy odpověděl jednoduše:
´Protože tady jsou.´

21   STRAHOV

22   MOHUTNOST A LEHKOST

23   

24   

25   

26   

27   

28   

29   

30   

31   

32   

33   

34   INFORMOVANÝ SVĚT (I):
Vím, že nevím to, co vím

Informace má dnes větší cenu, než za kolik stojí. Boj o ně a směnný obchod informací s nebývalou čilostí bují. Za zprávu o tom, co se dnes nestalo, je možno dostat obratným handlem několik jiných, neméně důležitých zpráv vypovídajících o tom, co se dozajista nestane. Vytváří se tak zasvěcený okruh těch, kteří vědí. Vědí co? Neustálým opakováním a zdůrazňováním tvrzení o potřebě informací, se stává potřeba, a hlavně právo na informaci jedním z nejneochvějnějších dogmat. Přesto se nelze zbavit dojmu, že se vlastně nikdo o ničem nic nedozví. Ba dokonce se může zdát, že skutečné znalosti, názory a vědomosti o tom, jaký je svět, se vytrácejí. Neznámo kam.

sémiologie informovaného světa

35   INFORMOVANÝ SVĚT (II)
Chcete-li se zúčastnit onoho obchodu zprávami, je třeba na nich nějakým způsobem participovat. Zprávy vlastnit, vytvářet anebo prašovat, přepisovat je, skladovat, kupovat, prodávat a vyměňovat, vztahovat je k místu, kde se právě nacházíte, či spojovat s nějakou podobnou informací nebo jinak se na nich podílet. Přesto není zcela zřejmé, co v takovém světě informací informací je a co jí není, zda a o čem informace vypovídá, není-li pouze in-formací, neznamená-li in-formování vlastně jen z-tvarování, manipulaci. Často se zdá, že tomu tak skutečně je, že jediná událost, která je identifikovatelná se zprávou, je manipulace příjemce zprávy. Čí ruce jej tvarují? Eh? Není dále zcela jasné, zda do oběhu vyslaná zpráva je vždy o tomtéž jako zpráva přijatá. Jestlipak vůbec o něčem je? Anebo je zcela o ničem? Jaké je v tomto případě působení a obsah, význam nebo smysl zprávy, kdo je jejím skutečným původcem a komu je informace určena? Co nebo koho informace tvaruje? K čemu je vztažena? Neustavuje více nový předmět, spíše než že by vypovídala o již existujícím? Není více zakrýváním než odkrýváním? Co?

sémiologie informovaného světa

36   INFORMOVANÝ SVĚT (III)
Kladením těchto nebo podobných otázek se veškeré vědění redukuje na vědění uniformní, převoditelné a každému stejným způsobem pochopitelné, a tedy na skutečnosti zcela nezávislé. Začínáme pohlížet na svět jako na svět plně informovaný. Vědění je zde každému stejným způsobem pochopitelné, to ale neznamená, že je každému stejně srozumitelné nebo stejným způsobem přístupné: vědět znamená znát něco, co ostatní nevědí. Víme vše, jestliže ostatní nevědí nic....

sémiologie informovaného světa

37  

38   

39   

40   

41   

42   EGEJSKÉ MOŘE

43   

44   

45   

46   
ŽIVEL: Naší současnost jste nazval "Velikým zpohodlněním západní civilizace" a o virtuální realitě jste se zmínil jako o "snu liberálního fašismu." Kdo tu má, podle vašeho názoru, v rukou moc?

ARTHUR KROKER: Naší éře "liberálního fašismu" vládnou dvě klíčové mocenské skupiny. Jednou z nich jsou "tvůrčí" vlastníci dominantních konglomerátů. Jejich motivy však nespočívají pouze v hromadění zisku nebo pouhé akumulaci moci. Jde jim o cosi mnohem hlubšího - o možnost naplnit existující kulturní krajinu vlastním chápáním historického určení. Sami sebe totiž považují za nositele historického poselství a svoji vizi "pozitivní" lidské zkušenosti se snaží přenést na všechny ostatní. Dnes už jsou naprosto všude. Podívejte se třeba na Johna Sculleye, kterej se vydává za jakéhosi Homera digitální skutečnosti. Když odcházel od firmy Pepsi a nastupoval k počítačové firmě Apple, přirovnal se k neomezenému vládci - Cézarovi - divočiny. Napsal pak Odysseu - Americkou Odysseu. Nesmíme samozřejmě zapomenout ani na Billa Gatese - jednoho z arbitrů kultury a civilizace. Všichni podobní vlastníci počítačových korporací jsou jakýmisi feťáky, závislými na pocitu vlastní důležitosti a slávy - považují se za misionáře nového historického předurčení, dějinného poslání lidstva.

Rozhovoz s Arthurem Krokerem

47   
ŽIVEL: Co podle vás představuje skutečná privilegia ve společnosti a kultuře Velkého předstírání, v civilizaci předprogramovaného těla a předprogramované mysli?

ARTHUR KROKER: Existují dvě rozdílné formy privilegií. Zamyslíme-li se nad dobou, ve které žijeme, - já sám ji nazývám "doba ve znamení vůle k virtualitě" - tak musí být okamžitě jasné, o čem virtuální realita vlastně je. V podstatě jde o nadvládu technologické vůle a její podmanění si světa. Příslušníci té nejprivilegovanější skupiny americké společnosti dnes pocházejí z řad technokratických specialistů, kteří denodenně pracují na dokonalém propracovávání myšlenky digitální reality a její uvedení z teorie do praxe. Jejich odměna přichází v podobě bohatšího výběru v rámci sociální struktury mediálního světa. Rozšířili si vlastní svobodu. Tato svoboda je ovšem trochu podivná, protože v podstatě jde jen o rozšířenou technologickou svobodu.

Rozhovoz s Arthurem Krokerem

48   

49   
Zhruba takový, ale ještě bezúčelnější a smysluprázdnější je svět, který věda předkládá naší víře. A v tomto světě, jestliže vůbec někdy, musejí pak nalézt naše ideály domov. Že člověk je produktem příčin, které vůbec nepřevídaly cíl, kterého mají dosáhnout; že jeho původ, jeho rozvoj, jeho naděje a obavy, jeho lásky a jeho víra jsou jenom výsledkem náhodného uspořádání atomů; že žádné nadšení, žádný heroismus, žádná intenzita myšlení a cítění nemohou zachovat po smti individuální život; že všechna námaha věků, všechno nadšení, všechna inspirace, všechna průzračná janost lidského génia jsou předurčeny k záhubě při zániku sluneční soustavy; že celý chrám lidských výdobytků musí být nutně pohřben pod troskami zaniklého vesmíru - všechny tyto skutečnosti, i když ještě ne zcela nesporné, jsou nicméně tak blízko jistotě, že žádná filozofie, která je zavrhuje nemůže mít naději na existenci. Pouze uvnitř stavby těchto pravd, pouze na pevných základech nepoddajného zoufalství může být od nynějška bezpečně vybudována domovina duše.

Co uctívá svobodný člověk, Bertrand Russell

50   ExY2k.Ha/gep-TVscr+??
Jak v takovém odcizeném a nelidském světě může tak bezmocná bytost, jakou je člověk, zachovávat nezkaleně své aspirace? Je to podivuhodné mystérium, že příroda, všemocná, ale slepá, v obězích svých staletých průletů bezednými hlubinami prostoru posléze zplodila dítě, které je sice stále podřízeno její moci, ale je nadáno zrakem, věděním toho, co je dobré a co špatné, a je schopno posuzovat všechna díla své nemyslící matky. Bez ohledu na smrt, výraz a pečeť mateřské autority, je člověk nicméně svboden, aby během své krátké doby svého života zkoumal, kritizoval, poznával a ve své fantazii tvořil. Jemu jedinému na světě, s nímž je obeznámen, přsluší svoboda; a v tom také tkví jeho nadřazenost vůči neodolatelné síle, která ovládá jeho vnější život.

Co uctívá svobodný člověk, Bertrand Russell

51   

52   VISION
...a smoke as of fire and battle arose, and again the sun went down in a burning red that faded into grey mist; and into the mist a small ship passed away, twinkling with lights. It vanished, and Frodo sighed and prepared for to draw away.
    But suddenly the Mirror went altogether dark, as dark as if a hole had opened in the world of sight, and Frodo looked into emptines. In the blach abyss there appeared a single Eye that slowly grew, until it filled nearly all the Mirror. So terrible was it that Frodo stood rooted, unable to cry out or withdraw his gaze. The Eye was rimmed with fire, but was itself glazed, yellow as cat's, watchfull and intent, and the black slit of its pupil opened on a pit, a window into nothing.
    Than the Eye began to rove, searching this way and that; Frodo knew with certainity and horror that among the many things that it sought he himself was one. But he also knew that it could not see him - not yet, not unless he willed it. The Ring that hung upon its chain about his neck grew heavy, heavier than a great stone, and his head was dragged downwards. The Mirror seemed to be growing hot and curls of steam were rising from the water. He was slipping forward.

The Fellowship of the Ring, J. R. R. Tolkien

53   

54   
Živel: Jaký máte dnes pocit ze světa kolem nás?

Lem: Já osobně se domnívám, že žijeme v dekadentní epoše, v epoše úpadku, v přechodové době, v době smrti jedné kultury a vstupu do jiné - zda ta jiná bude technokratická či ne, nelze říci. My nejsme schopni zohlednit v předvídání budoucnosti světa všechny ty podstatné činitele, které budou o budoucnosti rozhodovat. Snad jedině určité útržky, určité drobné fragmenty je možné nějak nastínit, a to jen velmi banálním způsobem, to bych zdůraznil. Protože čím důkladněji si chce někdo představit budoucnost, například u automobilismu, tím marnější je to pokus. My například víme, že automobilismus se na světě už nemůže dále rozvíjet dosavadním způsobem. Protože se vše zastaví, automobily se slijí v jednu velkou masu, zacpou ulice měst a nebudou k užitku. Něco je musí vystřídat. Ale ještě nevíme co.

Rozhovor se Stanislavem Lemem

55   TRANSPORTÉR
   Tohle zvládne. Mohlo by to vyjít. Nastavíoranžová výstražná světla na maximum a nechá blikat reflektory. Vypne varovný bzučák a na hifi si pustí Přehled taxislužby, který automaticky prochází všechny taxikářské frekvence a vyhledává zajímavé zprávy. Není rozumět ani slovo. Člověk si může koupit kazety ´Učte se za jízdy´ a naučit se taxikářštinu. Kdo ji neumí, nedostane v téhle branži místo. Říká se, že taxikářština vychází z angličtiny, jenže ani u jednoho slova ze stovky, nepoznáte, co znamená. Při troše dovednosti však pochytíte aspoň něco. Kdyby na silnici před ním nastaly nějaké potíže, začali by o tom taxikáři žvatlat tou svou hatmatilkou a on by mohl zvolit jinou trasu, aby
   sevře volant pevněji
   neuvízl v nějaké zácpě
   oči se mu rozšíří, cítí, jak je mu přetížení tlačí dovnitř hlavy
   nebo někde za ucouraným karavanem
   potřeboval by na malou
   a nedovezl tu pizzu
   panebože probůh jen to ne
   pozdě
   na předním skle svítí 22:06, ale to jediné, co vidí a na co dokáže myslet, je 30:01.

Sníh, Neal Stephenson

56   SUMMER OF LOVE 2000