Velikonoční putování v krase plném krás

21. - 23. BŘEZNA 2008

Tradiční velikonoční vandr tentokrát směřoval do Českého krasu. V pátek jsme dojeli na železniční zastávku Králův Dvůr-Popovice a vyškrábali se na první kopec, až ke zřícené kapli sv. Blažeje na Koukolové hoře. Byl odtud krásný pohled na temnou noční krajinu se světly Berouna a dokonce i měsíc v úplňku na chvíli vykouknul z mraků.

V sobotu ráno, po poměrně chladné noci ve stanech, se nám skupinka vandrovníků rozrostla a u kaple nás tentokrát přivítalo sluníčko. Sbalily jsme sakypaky, Luďka mi vylíčila svůj noční hohor a vydali jsme se cestou ke Koněpruským jeskyním. Šlo se krásně a bylo krásně. Příroda opatrně rozkvétala a před zraky se střídaly lesy, pole, louky, potoční nivy, pramen, Aksamitová brána a Jelínkův most. Většina z tohoto výčtu byly krasové útvary. Poté se počasí zase krapet zhoršilo, k obědu jsme posvačili nad zavřenými Koněpruskými jeskyněmi, profoukli a dali se na naučnou stezku Zlatý kůň. Nejhezčí byl zhusta zarostlý lom Na Kobyle. Následoval volný pochod do Srbska na večeři, odchod vandrovníků a příchod dalšího přivandrovalce.

Ze Srbska jsme šli po další naučné stezce - časem jsem už ztratil v tom která to vlastně byla, protože jich zřejmě bylo víc, byly vzájemně propletené, navazují a znovu se objevující. Úžasným údolíčkem říčky Loděnice jsme se dostali hloub do lesů až do Svatého Jána pod Skalou, kde jsme naší dnešní pouť zakončili, nechávajíc si krpál na ráno.

Po probuzení a ranní očistě nás přivítal zamračený a chladný den. Zahřáli jsem se však výstupem na Skálu nad sv. Janem, odkud do naskytl nádherný výhled do úžasné krajiny, který kazil akorát dost hustý opar. Člověka na skále to ale vskutku povzneslo. Z temného údolí na vrchol a dále do lomů. To byl dnešní program.

Nejprve to byly Solvayovy lomy s železnicí a vozíčky a spoustou původního těžního vybavení. Pak cesta lesem a oběd u Supího lomu. Lom nás nezklamal a vskutku ukázal svá překvapení. Zatímco jsme papkali a mrkalo na nás sluníčko, v lomíku zmizela početná skupina lidí. Takže jsme ji po nasycení následovali. Sešplhali dolů a kuk do díry! Byla tam a podle očekávání v ní byla mříž. Po bližším ohledání čelovkou se ale cesta ukázala a sedm statečných (převážně) supů se proplazilo do podzemí, do starých těžních štol. Oj to se to dále kráčelo, chodby byly velké a byly zde patrné pravidelné dolíky po vytrhaných pražcích. Místy jsme čvachtali v blátě a pozdravili se s vracející se početnější skupinkou, která ve štolách zmizela hodinu před námi. Kromě samotných chodeb byl asi nejzajímavější úsek na galerii do Malé Ameriky. Jinak spousta zavalených odboček z dobře průchodné hlavní štoly, z které jsme prošli jen část ... a pak se vrátili zpátky na povrch.

Zamrkalo na nás znovu sluníčko, jen aby nás upozornilo na nadcházející sněžení a sněžení. Co jsme toho nachodili v podzemí, prošli jsme i nad zemí a ještě dál. Do větších lomů v pocukrované krajině. Svou hloubkou a temnotou nás uchvátil Trestanecký lom Mexiko a pak se před našimi zraky otevřela Velká Amerika, která byla vskutku véliká. Znovu vysvitlé sluníčko svými paprsky otřpytilo pocukrovanou krajinu a znovu se schovalo a ten den se už neukázalo. Sešli jsme do vesnice Mořiny a ta nás nakonec spolu s hustohustým sněžením a zimou umořila, takže jsme se po drobném občerstvení rozhodli vejšlap ukončit a vrátit se vláčkem do tepla. Do bytečku pod Nuselákem jsme dorazili později v noci a Bára ještě dočítala Pratchettův Svobodný národ nacmacfíglů, který nás po večerech konejšil před spaním.

Vandr skončil dřív, ale přesto stál za to. Jen ten hrad Karlštejn, tam se ještě budeme muset vydat znovu. Třeba až se to venku více zazelená!


sup.ekoserver.cz | titus.p@seznam.cz | XnView

NAVRCHOLU.cz